Historie domu

Histore Spolkového / Německého domu, to je příběh Slavonic / Zlabings, německo / českého města na hranici. Příběh plný lomítek ///.

Historii domu představujeme ve Spolkovém domě stálou expozicí. Texty a fotografie na sedmi panelech jsou umístěny do vnitřního obložení domu, za lehké dřevěné dveře. Symbolizují tak skutečnost, že tato nedávná pohraniční historie, je dnes (ještě tak trochu) kostlivec ve skříni.

Přímo ve Spolkovém domě, nebo virtuálně, otevřte dveře a dozvíte se, co se za 81 let od roku 1932 do roku 2013 v domě, městě a pohraničí událo.

→ 1932 – 1942

S historií Spolkového domu úzce souvisí historie města a to již ta středověká. Slavonice vznikly ve 12. století jako strážní osada na křižovatce významných obchodních cest – ze severu na jih z Prahy do Vídně a z východu na západ – z Brna do Pasova. Důkazem strategického významu Slavonic, je příkaz krále Přemysla Otakara II., který v roce 1278 rozkázal město opevnit. Slavonice sevřely i na tehdejší dobu mohutné hradby s příkopem. Tyto hradby jsou pro Spolkový dům velice významné – stavebníci v roce 1932 chytře využili znalosti místa, zbytků hradebních zdí, jako přirozeného základu spolkového domu. Hradba byla objevena v létě 2012 pod obvodovou zdí. Její základy jsou ukryty v hloubce 5 metrů pod stávajícím terénem a v šířce bezmála 1 metr probíhá pod celou podélnou severní stěnou Spolkového domu.

Deutsche Haus – Slavonice sobě

V roce 1931 byl ve Slavonicích založen spolek sdružující místní německé spolky (sportovní, divadelní, pěvecký, karetní a další) pod zastřešujícím názvem Spolek německý dům. Spolek si dal za cíl postavit si dům, jako zázemí pro spolkovou činnost. Založení spolku i plánování stavby domu v letech 1931 – 1932 značně ovlivnilo sílící proněmecké hnutí v česko-rakouském pohraničí. Ve stanovách spolku bylo zakotveno vymezení, že členy nesmí být ani Češi, ani židi, ani jiní. V sousedním domě do náměstí spolek provozoval hospodu a Německý dům vznikl jako společenské zázemí – sál za hospodou, na bývalých hradbách. Na stavbu byla zorganizovaná sbírka, přesně byly zapisovány příspěvky místních obyvatel. Z tohoto období se dochovaly pečlivě vedené dokumenty, náčrty budoucího domu, který byl postaven a otevřen v roce 1932.

Ve volbách v roce 1935 zvítězila ve Slavonicích Henleinova Sudetoněmecká strana, v říjnu 1938, kdy bylo československé pohraničí přičleněno k Německu, odešly ze Slavonic všichni Češi, židé a další národnostní menšiny. Městečko zažívá své poslední, radostné, německé období.

V roce 1942 byl spolek kolem Německého domu zrušen a jeho majetek, včetně domu byl převeden do majetku města. To předznamenalo i osud celých německých Slavonic, který se blížil s koncem války.

1945 – 1989 – 2005

Poválečné dění roku 1945 odráželo bouřlivé nálady vítězů i projevy válečných traumat. Němečtí obyvatelé Slavonic byli v červnu 1945 odsunuti, město zůstalo prázdné. Vzápětí se do města začali stěhovat první novoosídlenci z nedalekého vnitrozemí. Oslavy konce války, organizování nového poválečného života města, vše probíhalo v sále bývalého Německého domu. Poválečný silný vliv komunistů v pohraničí, vítězství KSČ v únoru 1948 a v neposlední řadě sílící vliv Sovětského svazu na Československou republiku, přinesly již po roce 1952 uzavírání hranic s Rakouskem, postupné a důkladné prověřování obyvatelstva a izolaci zdejší společnosti. Častými hosty bývalého Německého domu se na tancovačkách stali vojáci pohraniční stráže.

Domem prošli v lidových soudech 50 tých let sedláci, kteří odmítli svůj nedávno nabytý majetek vložit do Státních statků. Zde jim byl přečten rozsudek, majetek zabaven a za domem od potoka byli odváženi do vyhnanství, nebo do vězení. Domem prošli v letech 1951 – 1953 i lékaři, učitelé a živnostníci, kteří se v dobré víře v poválečnou svobodu usadili ve Slavoniích. V rámci komunistického prověřování společnosti v pohraničí, byli shledáni nespolehlivými pro pobyt u rakouských hranic a byli vystěhováni pryč.

Město a okolí bylo zakleto do pohraniční izolace, ale život běžel dál. Slavonice i bývalý německý dům žily  společenským životem – konaly se zde plesy, divadelní představení i schůze. Politické uvolňování Československa v 60 letech do Slavonic dolehlo jen slabou ozvěnou, zato srpen 1968 zažili slavoničtí na vlastní kůži: městem projely jednotky vojsk Varšavské smlouvy, aby republiku obsadily a další desetiletí okupovaly. Nastala doba další normalizace a reálného socialismu. Významným mezníkem pro spolkový dům, byla ve Slavonicích výstavba nového Kulturního domu v roce 1984, který převzal roli hlavního zázemí společenského života města. Německý dům tak ztratil své výsadní postavení jediného společenského zázemí a s drobnými stavebními úpravami sloužil dál jen jako kino. Z této doby se dochovaly záznamy o promítání filmů a další dobové artefakty.

V roce 1985 byl i Německý dům – kino, navržen k přestavbě. Megalomanský plán počítal s modernizací a rozšířením kapacity kina na 400 diváků. Dům byl v roce 1986 uzavřen a v domě zavládl stavební ruch, jehož výsledkem byly četné přístavby chodeb a schodišť, stupňovité hlediště v hlavním sále. Nedokončenou stavbu zastavila sametová revoluce v roce 1989. Na dalších bezmála 15 let se dům z města jakoby ztratil a zavřený postupně chátral.

Rok 1989, konec totalitního koministického režimu v Československu a otevření hranic s Rakouskem, přinesly i do Slavonic nový, svobodný život. Záchrana zprvu mířila na historické domy a Německý dům  – kino, sledoval dění 90 let z ústraní, stále rozestavěný, chátrající a zavřený.

V roce 2001 prostory domu objevilo místní občanské sdružení a dům se začal probouzet k životu. V roce 2003 byl dům, ve stávajícím stavu staveniště, zpřístupněn. Pamětníci starého Německého / spolkového domu / kina bloudili nesmyslnými labyrinty schodišť, chodeb, předsálí a přísálí, které po sobě zanechala nedokončená přestavba.  Oživování domu s sebou neslo i odtajňování jeho historie, osudů města a jeho obyvatel. V roce 2004 se ve spolkovém domě sešli němečtí rodáci a jejich vzpomínky posloužily jako cenné kousky skládanky zamlčované historie.

Nadšení aktivistů zchladily na jaře 2004 kroky samosprávy města Slavonice – byla vypovězena smlouva o spolupráci, nebyla vyslyšena žádost o její obnovení, ani žádost o bezplatné užívání domu s cílem zajistit jeho obnovu. Rozhodnutím zastupitelů byl dům nabídnut k prodeji ve veřejné soutěži. Jedinou příležitostí jak pokračovat, bylo dům koupit. To nebylo vůbec jednoduché, ale podařilo se to za neuvěřitelných okolností v červnu 2005. V roce 2005 tak přešlo rozestavěné, chátrající kino za 2 miliony korun českých, do vlastnictví Slavonické renesanční společnosti, občanského sdružení.

2006 →

Pro další kroky směřující k obnově domu, musely být významně posíleny pozice novým majitelů domu. Proto byla v roce 2006 založena nová organizace – obecně prospěšná společnost. V ní soustředili své síly nadšenci, odborníci i významní podporovatelé, převzaly darem dům i s dluhy, které vznikly jeho zakoupením. V roce 2007 začaly práce na architektonické studii a následně na projektu přestavby. V roce 2009 byla architektonická studie oceněna Hlávkovou nadací, v červnu 2013 byl projekt vybrán na světový festival architektury do Londýna.

V červnu 2012 zahájila firma PODZIMEK z Třeště stavbu, po rozsáhlém bourání byl v listopadu 2012 položen základní kámen, v listopadu 2013 byl dům slavnostně otevřen veřejnosti.

Nový Spolkový dům nabízí vzdělávací, kulturní a sociální programy, služby pro turisty zde nabízí Návštěvnické centrum. Dům je zázemím pro společenský život města, otevřeným prostorem pro aktivity místních i přespolních spolků – neziskových organizací. Chce být zdrojem radosti a poznání.